Vznik oboru IVT Informatika a výpočetní technika (IVT) v roce 1990 a jeho vývoj do zavedení strukturovaného studia v roce 2001
1.Přechodné období do zavedení kreditního systému studia v roce 1993
Revoluční rok 1989 přinesl nestandardní zakončení příslušného školního roku 89/90, ve kterém si vítězní studenti vymohli četné úlevy ze standardního obsahu předmětů a požadavků na získání zkoušky. Výraznou úlevou pro ně bylo též vypuštění zkoušek ze společensko-vědních předmětů s marxisticko-leninským charakterem. Školní rok 90/91 pak proběhl ještě podle (lehce upravených) starých studijních plánů oboru Elektronické počítače.
V červnu 1990 vznikla (ještě v rámci VŠSE) Fakulta aplikovaných věd (FAV) sloučením kateder odtržených od stávajících technických fakult (KIV, KKY od FE; KFY, KME od FS; KMA byla vytvořena sloučením dosud nezávislých kateder matematiky na FE a FS). Již před oficiálním datem vzniku FAV (6.6. 1990) probíhaly práce na nových studijních plánech pro obory, které měla nová fakulta zajišťovat. Tyto plány platily pro studenty nově přijímané do prvního ročníku ve školním roce 91/92. Ostatní studenti měli možnost dostudovat podle tzv. přechodného studijního programu, který skončil ve školním roce 92/93.
V nových studijních plánech FAV byl obor Elektronické počítače přejmenován na Informatiku a výpočetní techniku (jména a obsahy studijních plánů vznikaly v porevoluční době bez nějakého explicitního akreditačního řízení, stačila akreditace fakulty a schválení studijních plánů vědeckou radou fakulty). Přes chaotický vývoj v porevolučních dobách se nakonec obsah počátečních studijních plánů IVT nijak dramaticky nelišil od obsahu studijních plánů EP. Lze to vysvětlit zejména tím, že studijní plány EP byly v dané době relativně moderní a jejich sestavení bylo provedeno dosti „demokraticky“ na základě dlouhých diskusí odborníků ze všech počítačových kateder bývalé ČSFR (viz [EP_do_90.doc] – ladění studijních plánů). Dále na KIV nedošlo v průběhu přechodného procesu k žádným větším personálním změnám, čili jednotliví pedagogové si „svoje“ předměty při změnách ve studijních plánech dokázali „ohlídat“.
Samozřejmě ve více případech se upravovaly názvy předmětů a jejich rozsah. Tak se objevily názvy, které pak přetrvávají nejméně dvě desetiletí, například: Programové struktury, Architektury číslicových systémů, Softwarové inženýrství, Distribuované systémy.
Novinkou byl zcela společný studijní plán prvního ročníku. Přijímací řízení bylo společné pro všechny obory na fakultě a obor, na který se student přihlásil, byl brán jen jako informace o jeho přání. Definitivní přiřazení studenta na obor proběhlo až po prvním ročníku a bývalo předmětem tahanic mezi katedrami, protože velká většina studentů chtěla studovat informatiku. Z počítačových předmětů byly v prvním ročníku zařazeny předměty Počítače a programování (ZS) a Personální počítače (LS). Téma personálních počítačů bylo v té době velmi aktuální a stále ještě existoval „revoluční“ tlak studentů, aby výuka byla „up to date“.
Druhý ročník oboru IVT měl pevný studijní plán bez volitelných předmětů. Ve třetím ročníku byla volitelnost zavedena formou výběru předmětů z bloku předmětů - z bloku označeného jako B1 se volil jeden předmět a z bloku označeného B2 se volily dva předměty. Zajímavý model volitelnosti byl zaveden ve čtvrtém a pátém ročníku. Obsah každého tradičního zaměření výuky na KIV byl transformován do „větvičky“ čtyř předmětů rozložených do posledních čtyř semestrů studia, například: Softwarové inženýrství I, II, II, IV. Student si vybíral dvě větve (tj. zaměření), což umožňovalo poměrně smysluplné kombinace, například: Číslicové systémy + Distribuované systémy (viz v roce cca 2013 zavedený obor Počítačové systémy), nebo: Softwarové inženýrství + Počítačová grafika. Podrobnosti viz příručka FAV - informace o studiu na školní rok 91/92 a 92/93.
Bakalářský obor Informatika a řídicí technika – tbd.
2. Zavedení kreditního systému studia ve školním roce 93/94
Před zavedením kreditního systému neexistoval na ZČU jednotný model studia (ani jednotné studijní předpisy). Takový model neexistoval dokonce ani na jednotlivých fakultách – například výše uvedený způsob volby dvou zaměření na oboru IVT vznikl interní kreativitou jako specialita oboru IVT a oborové katedry KIV. Výsledkem byl lehký administrativní chaos, pociťovaný zejména na úrovni fakultních studijních oddělení. Nejednotný styl studia (reprezentovaný rozdílnými studijními předpisy) navíc neumožňoval počítačovou podporu studia ani pro studenty, ani pro fakultní úředníky. Proto byl už někdy v roce 1992 pověřen prorektor prof. Kumpera z Pedagogické fakulty vytvořením a zavedením tzv. kreditního systému studia. Zvýšenou rychlost ale nabral vývoj až v první polovině roku 1993, kdy byla pod vedením nového prorektora pro pedagogické záležitosti prof.Ryjáčka z FAV vytvořena tzv. kreditní skupina složená ze zástupců jednotlivých fakult ZČU. Členy skupiny byli proděkani nebo tajemníci fakult, tedy lidé, kteří měli v dané oblasti nejen vysokou kvalifikaci, ale na které také měly „spadnout“ potíže spojené se změnou stylu studia. Po sérii intenzivních (a často vzrušených ;-) jednání, ve kterých se jednotlivé fakulty snažily konzervovat svoje „specifika“, vznikl nový Studijní a zkušební řád (SZŘ) platný pro celou ZČU. Souběžně probíhal na ZČU CIV (Centrum informatizace a vzdělávání ) pod vedením J.Rychlíka vývoj informačního systému STAG určeného pro podporu nového kreditního modelu studia.
Hlavní ideou kreditního systému bylo „rozvolnění studia“ tak, aby student si sám pokud možno určoval průchod studiem (dobové heslo „více svobody pro každého“ ;-). Jednotlivé předměty byly hodnoceny kreditními body, 60 kreditů za tzv. standardní ročník studia a 300 za celé studium. Kreditní bod je teoreticky mírou náročnosti (práce) pro studenta včetně práce doma, ale zhruba se dodržoval přepočet: předmět 3+2 v první etapě studia – 5 kreditů, předmět stejného rozsahu ve druhé etapě studia – 6 kreditů. Studium bylo rozděleno na dvě etapy (2 + 3 standardní ročníky), první etapa byla zakončena tzv. soubornou postupovou zkouškou, druhá etapa končila vypracováním diplomové práce a státní závěrečnou zkouškou. Předměty měly v konkrétním studijním plánu trojí možné zařazení: povinné (cca 50%) – musí se složit, povinně volitelné z bloku předmětů (cca 40%) - musí se složit předměty ve stanovené sumární kreditní hodnotě, volně volitelné (předepsáno 10%) z nabídky celé univerzity. Smysluplné posloupnosti předmětů byly vynuceny tzv. prerekvizitami, tj. ke každému předmětu byl přiřazen seznam jiných předmětů, které musí nutně předcházet (být složeny) před zápisem dotyčného předmětu. V červnu na konci zkouškového období si studenti počítačově volili (tzv. předzápis) předměty na příští školní rok (přejmenovaný při této příležitosti na akademický rok ;-), takže přes prázdniny bylo možné udělat rozvrh (zjednodušeně). Pro volbu předmětů existovala různá omezení, například dolní a horní mez počtu zapsaných kreditů (40 a 90), takže teoreticky mohl slabší student absolvovat 2 standardní ročníky (2 krát 60 kreditů) za tři roky studia (tj. 3 krát 40 kreditů), naopak pilný student si mohl studium zkrátit absolvováním tří standardních ročníků za dva roky studia (tj. 2 krát 90 kreditů). Přehledné tabulky řazení předmětů si lze prohlédnout v [ plan_93_94.doc ]. Další podrobnosti o výchozí podobě kreditního systému a o výchozí podobě studijního plánu oboru IVT ) lze nalézt v příručce FAV – informace o studiu na akademický rok 1993/94.
První etapa studia na FAV (první dva standardní ročníky, celkem 120 kreditů) byla společná pro všechny obory na fakultě. První ročník byl sestaven jen z povinných předmětů (protože přijímaní studenti neměli možnost volby předzápisem). Z počítačových předmětů byly v prvním ročníku Počítače a programování 1 a 2 (PPA1 a PPA2) po pěti kreditech. Ve druhém ročníku byl jako povinný předmět PT – Programovací techniky, pět kreditů. Dále si student volil obor tím, že si zapsal z bloku povinně volitelných předmětů tzv. globální prerekvizity oboru, tj. skupinu předmětů předepsaných pro příslušný obor. Pro obor IVT byly předepsány TEA(5) – Teoretická elektrotechnika, TI(5) – Teoretická informatika, PGS(5) – Programové struktury a POS(5) – Počítačové systémy. Blok povinně volitelných předmětů měl rozměr 25 kreditů, čili bylo nutné volit ještě jeden předmět, ale v bloku už další počítačové předměty nebyly (což byla pojistka ostatních kateder proti přílišnému růstu informatiky ;-). Na volně volitelné předměty bylo určeno celkem 12 kreditů (předepsaných 10% rozsahu etapy), zde si počítačově zaměření studenti často vybírali PC(6) – programování v jazyce C. Takže součet kreditů počítačových předmětů (bez TEA a včetně PC) činí 36 což je 30% kreditního rozsahu první etapy.
Vytvoření studijního plánu druhé etapy oboru IVT (3 roky, 180 kreditů) již bylo v plné kompetenci KIV. Povinné předměty v rozsahu 94 kreditů a povinně volitelné předměty z jednoho bloku tzv. specializačních předmětů (předepsaná volba 48 kreditů) byly téměř všechny zajišťovány katedrou KIV. Zbytek 38 kreditů (cca 20%) byl volně využitelný pro předměty z nabídky celé univerzity (samozřejmě včetně možnosti výběru dalších počítačových předmětů z nabídky KIV, což využívali zejména lepší studenti). Ve třetím ročníku byly jako povinné předměty zařazeny předměty souhrnně reprezentující jednotlivá tradiční odborná zaměření na KIV:
UPS(6) - Úvod do počítačových sítí
ZPG(6) – Základy počítačové grafiky
ZOS(6) – Základy operačních systémů
CES(7) - Číslicové elektronické systémy (zajišťováno KAE/FE ZČU)
UIR(6) - Úvod do umělé inteligence
Zvolená struktura třetího ročníku ( plus dva předchozí ročníky) představovala poměrně ucelenou část počítačového vzdělání (bohužel ale stále jen s cca 50% čistě počítačových předmětů), což později umožnilo relativně jednoduchý přechod na tzv. strukturované studium (Bc. + Ing.) řezem po třetím ročníku [ csew_01.doc ]. Navíc si studenti mohli už ve třetím ročníku udělat z výše uvedených přehledových předmětů představu o obsahu jednotlivých zaměření a o pedagogických osobnostech, které tato zaměření reprezentují.
Zaměření si pak student volil sám (v předzápisu na čtvrtý standardní ročník) výběrem jedné z pěti „větviček“ po čtyřech předmětech (celkem 24 kreditů) rozložených ve čtvrtém a pátém standardním ročníku studia. Každá větvička byla zakončena příslušným předmětem státní závěrečné zkoušky. Státní zkouška se skládala z obhajoby diplomové práce (formálně předmět DIP, 18kr.) a dále ze zkoušek ze tří předmětů – dvou povinných: STP(0) – Technické prostředky počítačů, SPP(0) – Programové prostředky počítačů, a jednoho volitelného reprezentujícího zvolené zaměření, příkladně SWI(0) – Softwarové inženýrství.
Výše uvedená struktura studijního plánu přečkala (jen s drobnějšími změnami) šest let, tj. akademické roky 93/94 až 98/99. Podstatnější změnou bylo pouze zavedení zaměření Finanční informatika s cílem konkurovat v této oblasti Ekonomické fakultě ZČU a tak zabránit odchodu části studentů z regionu na pražské školy. Akademický rok 1999/2000 přinesl první další významnou restrukturalizaci studia na FAV. Dosavadní struktura studijních oborů byla v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb transformována do tzv. studijních programů, které se dále dělily na studijní obory. Studijní program Informatika a výpočetní technika se dělil na šest oborů, které odpovídaly dosavadním zaměřením. Jejich názvy v té době byly:
Distribuované systémy,
Počítačová grafika a virtuální realita,
Softwarové inženýrství,
Číslicové systémy,
Multimediální informařní systémy,
Finanční informatika.
Ovšem hned v následujícím akademickém roce 2000/2001 došlo k dalším zásadním změnám. Pod vlivem tzv. boloňské výzvy, směřující k plně strukturovanému studiu (a pokoušející se o zavedení jednotného evropského modelu studia), se začala připravovat realizace konceptu studia založeného na studijních programech, akreditovaných ve všech třech stupních studia – bakalářském (standardní doba studia 3 roky), navazujícím magisterském (standardní doba studia 2 roky) a doktorském (standardní doba studia 3 roky). Studijní program odpovídající dosavadnímu oboru Informatika a výpočetní technika nesl název Inženýrská informatika. Tento název vznikl při zavedení studijních programů (jako nejvyšší úrovně studijních plánů) po přijetí VŠ zákona v ČR jako důsledek snahy dodržet existující názvy tzv. "kmenových oborů" v tehdy (a možná ještě dnes) platném číselníku oborů vzdělávání MŠMT ČR. Tzv. strukturované studium bylo v plné míře zavedeno počínaje akademickým rokem 2001/2002. Vývoj oborové struktury v prvních deseti letech existence FAV je popsán v [obory_na_FAV.doc] . Podrobnosti o přechodu na strukturované studium a o obsahové náplni bakalářského stupně studijního programu Inženýrská Informatika (společného pro všechny obory navazujícího magisterského stupně) zejména v souvislosti s mezinárodním doporučením Computing Curricula 2001 jsou uvedeny v [csew_01.doc].