Vznik oboru Elektronické počítače a jeho vývoj do roku 1990
1. Vznik oboru Elektronické počítače (EP) na FE VŠSE
Velmi rychlý nástup počítačů (zejména typu mainframe) v šedesátých letech (a zejména pak na západ od našich hranic ;-) znamenal posun také v naší vzdělávací soustavě. I na ministerstvu školství bylo zřejmé, že výuku počítačových inženýrů (požadavek doby ;-) nejde jednoduše odvodit z oboru Technická kybernetika, který byl v té době primárně zaměřen na automatickou regulaci (zejména analogovou) průmyslových zařízení.
Návrhem koncepce výuky v oblasti výpočetní techniky na vysokých školách se tedy od roku 1973 zabývala ministerská komise ve složení: Prof. O. Koníček – předseda, FEL ČVUT; prof. S. Kubík, FE VŠSE v Plzni; Ing. M. Zlámal, ředitel LPS VUT v Brně; prof. J. Blatný, VUT Brno, čs. zástupce v IFIP. Komise navrhla (a ministerstvo školství schválilo) následující změny, které měly být zavedeny počínaje školním rokem 74/75:
- Sjednocení studijních plánů 1. a 2. ročníku všech studijních oborů na elektrotechnických fakultách v ČSFR (?? otázkou je, jak to bylo na Slovensku, protože v rámci federace měli slováci svoje ministerstvo školství). Tato změna znamenala zavedení celofakultních předmětů Programování 1 v prvním ročníku a Programování 2 ve druhém ročníku.
- Na elektrotechnických fakultách ČVUT v Praze, VŠSE v Plzni a VUT v Brně byly zřízeny nové obory Elektronické počítače (EP) a Automatické systémy řízení (ASŘ).
Druhá uvedená změna byla na FE VŠSE implementována tak, že pro vybrané studenty třetího ročníku oboru Technická kybernetika byl zpracován speciální studijní plán pro 4. ročník (73/74, ukončení 74/75). Proti standardnímu plánu technické kybernetiky byly zavedeny předměty Překladače, Programovací jazyky a Syntéza informačních systémů. Vynechány byly předměty Elektrické pohony, Prvky a regulátory a Projekty řídicích systémů. Mezi studenty, kteří prošli tímto upraveným plánem byl jako počáteční absolvent počítačového oboru také V. Vavřička [..\kiv_obecne\index.htm].
První uvedený záměr se ale zřejmě nezdařil stoprocentně, protože například studijní plány prvního a druhého ročníku na FE/VŠSE v roce 76/77 jsou lehce rozdílné (cca 15%) pro skupinu elektrotechnických silnoproudých a skupinu kybernetických oborů (viz stud. program VŠSE na rok 76/77, [ref_book]). Předmět Programování pro počítače je rozložen do obou semestrů prvního ročníku a ve druhém ročníku už není zařazen. Nicméně tendence držet studijní plány prvního a druhého ročníku na elektrofakultách v ČR téměř shodné pro všechny obory v čase přetrvala. Později byla tato tendence jedním z iniciačních důvodů odtržení počítačových oborů od elektrotechnických a vytvoření „počítačových“ či jim podobných fakult (FAV ZČU v roce 1990, FIT VUT Brno v roce 2002, FIT ČVUT v Praze 2009).
První „konstituovanou“ podobu studijního plánu oboru EP lze sledovat v brožurce informací o studiu VŠSE na rok 75/76 [plan_75_76.doc]. Plán nese „pečeť“ procesu svého vzniku. V prvních dvou ročnících je jediným ryze „počítačovým“ předmětem Programování pro počítače. Předmět je lokalizován v prvním ročníku a je členěný na 3-1 zp v ZS a 0-2 zk v LS (ve druhém ročníku tedy žádný počítačový předmět není zařazen). Podíl čistě počítačových předmětů není příliš velký ani ve vyšších ročnících, lze jej odhadnout na cca polovinu. Objevují se ale předměty, které pak profilují obor EP trvale – například předmět Konečné automaty, předmět Organizace a zpracování dat (pozdější databáze) ve 3.ročníku, předmět Přenos informace (základ pozdějších předmětů z počítačových sítí) ve 4. ročníku. V pátém ročníku už jsou zařazeny předměty, které přečkaly (a možná ještě přečkají ;-) několik desetiletí – Překladače a Operační systémy.
Naproti tomu ještě v ZS pátého ročníku je jako rozsahem největší předmět (4-3) zařazena „vycpávka“ - Teorie automatického řízení.
2. Proces sjednocování učebních plánů EP a vývoj do roku 1990
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let proběhl proces (podporovaný a vyžadovaný ministerstvem školství) „sjednocování“ studijních plánů oboru EP na třech výše jmenovaných fakultách v ČR, ke kterým se dále přidaly dvě slovenské fakulty – FE SVŠT (Slovenská vysoká škola technická) v Bratislavě a VŠT v Košicích. Cílem byla unifikace (tj. téměř totožnost) studijních plánů.
Byla organizována řada „setkání kateder“, na kterých se setkávaly reprezentativní výběry pracovníků kateder k dlouhým diskusím - jaké předměty by v plánu měly být a také jaký by měly mít obsah. První taková schůzka se konala v lednu 1976 na Slovensku v Kalnici u Piešťan v rekreačním objektu SVŠT Bratislava. Za Plzeň se zúčastnili S.Kořínek, J.Nováček, J.Bokr, K.Ježek, S.Racek, V.Vavřička a J.Ledvina. Pozdější významné schůzky na toto téma proběhly v Temešváru u Písku (?? 1980) a v Sloupu u Brna (?? 1983). K řízení procesu „unifikace“ existovala ministerstvem potvrzená (1979) tzv. oborová rada, složená z šéfů zůčastněných kateder, ve které byli: doc. V. Jáneš za Prahu, prof. J.Blatný za Brno, doc.J.Nováček za Plzeň, prof.M.Jelšina za Košice a prof. N.Frištacký za Bratislavu.
Proces sjednocování měl na konstituování celostátních studiních plánů oboru EP převážně pozitivní vliv, protože došlo k výměně zkušeností odborníků ze zúčastněných fakult, k přihlédnutí k zahraničním studijním plánům a dále i k prosazení zájmů jednotlivých účastníků v odborných oblastech, kde byli „nejsilnější“ a dá se říci „nejkvalifikovanější“.
Vytvořené a vyladěné sjednocené studijní plány oboru EP vydržely až do počátku devadesátých let. Velkou výhodou unifikace studijních plánů v rámci republiky byla možnost jednoduchého posouzení kvality absolventů při státních zkouškách, kterých se zúčastnili pedagogové z příbuzných fakult. Dále (a hlavně) bylo možné po dohodě fakult vytvářet a využívat celostátní učebnice (skripta). Jednotné studijní plány také podporovaly možnost jednoduchého přestupu studentů mezi fakultami v rámci tehdejší ČSFR (i když to v dané době studenti příliš nepoužívali).
Na druhé straně celostátní učební plány se v případě potřeby těžko mění. Proto byla zúčastněným fakultám ponechána určitá volnost – celkem 5 předmětů (tři ve čtvrtém a dva v pátém ročníku) byly fakultně specifické (tzv. specializační) předměty a mohly se měnit bez dohody s jinými fakultami. Tyto předměty byly v plzeňské verzi oboru EP využity k odlišení tzv. zaměření studia. Tato zaměření se pak stala základem pozdějších oborů studia.
Profilující předměty oboru EP (tj. předměty zajišťované KIV a společné na všech elektrofakultách) byly na FE VŠSE v přelomovém školním roce 89/90 členěny následovně [ref_book]:
První ročník:
Počítače a programování: LS, 3+2 z, (Klečková)
Druhý ročník:
Počítače a programování: ZS, 0+2 z, zk (Klečková)
Mikroprocesorová technika: LS, 2+2, kz (Ledvina)
Třetí ročník:
Základy matematické informatiky: ZS, 4+3, z, zk (Vais)
Přenos dat: ZS, 3+2, z, zk (Nováček)
Strojově orientované jazyky : ZS, 2+2, z, zk (Matoušek)
Logické systémy: LS, 4+4, z,zk (Bokr)
Programovací techniky: LS, 3+4, z,zk (Matoušek)
Čtvrtý ročník:
Architektura číslicových systémů: ZS, 4+3 z,zk (Vavřička)
Modelování a simulace: ZS, 4+3, z,zk (Racek)
Základy překladačů: ZS, 2+2, z,zk (Ježek)
Základy počítačové grafiky: ZS, 3+2, z,zk (Skala) – předmět zaměření (1)
Operační a databankové systémy: LS, 4+3, z,zk (Ledvina)
Periferní zařízení I: LS, 2+2, z,zk (Dudáček)
Předměty zaměření (2) a (3): ZS, 2+2, z,zk ; LS, 3+3, z,zk
Pátý ročník:
Operační systémy: ZS, 3+2, z,zk (Ledvina)
Přídavná zařízení: ZS, 3+2, z,zk (Dudáček)
Předmět zaměření (4): ZS, 3+2, z,zk
Předmět zaměření (5): ZS, 3+2, z,zk
Diplomová práce: LS, 0+17, z
Ze studijních programů lze vysledovat, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let existovalo v rámci oboru EP na FE VŠSE šest zaměření, ale ne všechna byla otevírána v konkrétním školním roce. Jednalo se o následující zaměření a některé jejich profilující předměty:
Distribuované mikropočítačové systémy:
Spolehlivost a diagnostika (Racek)
Architektura mikropočítačů (Vavřička)
Navrhování mikropočítačových systémů (Dudáček)
Počítačové sítě (Ledvina)
Počítačové prostředky pro AIP
Prog. prostředky pro AIP a PG (Skala)
Algoritmy počítačové grafiky (Dudáček)
Informatika
Základy umělé inteligence (Matoušek)
Programové struktury (Ježek)
Umělá inteligence
Základy umělé inteligence (Matoušek)
Programové struktury (Ježek)
Zpracování dat
Speciální programovací jazyky (Ježek)
Databankové systémy (Rychlík)
Zpracování grafické informace
Rozpoznávání obrazů (Vávra)
Počítačová grafika (Skala)
3. Diplomky a státní zkoušky
tbd